Bund Deutschen-Egerland

V dobe normalizace po vpádu vojsk Varšavské smlouvy 1968, tedy pocátkem 70 let, bylo umožněno menšinám se organizovat k udržení svých tradic a kultury. V Abertamech, jako ostatně všude v Čechách, kde stále ješte žili v pohraničí Němci, kteří nebyli po II. svetové válce 1945-1946 vyhnání ze svých domovu, se toho chopila práve tato menšina. K tomu účelu si opravili svépomocí a brigádnicky 2 místnosti, které postupem času užívali všechny Abertamské organizace, protože takhle přišli k již hotovému dílu. Na základe rozhodnutí ministerstva vnitra o dobrovolných organizacích byla ustanovena místní organizace KSONN - Kulturní sdružení občanů německé národnosti 2.3.1972 se 130 členy. První předseda Jan Krakl, zástupce Otta Hampel. Pořádaly se ruzné zájezdy v tuzemsku i do zahraničí, plesy, prednášky kulturní i politické, MDŽ, květnové oslavy, vánoční besídky. Od zacátku si vzala organizace za úkol úpravu hrbitova, o který se do té doby nikdo nestaral. Naši členové tam odpracovali moc a moc brigádnických hodin. Peníze jsme si vydělali placenou brigádou v lese při sběru klestí, nebo sběrem železa. V polovině 80. let, i když organizace pracovala jako obvykle dobrě a byla vždy mezi nejlepšími, což dokládají mnohá vyznamenání od obce, MNV, který se mezi tím prestěhoval do budovy, kde jsme měli naše 2 místnosti, nám začal dělat schválnosti a nepouštěl nás konkrétne tajemník MNV do těchto místností, abychom mohli schůzovat a nebo slavit ruzné události. Došlo to tak daleko, že Abertamská organizace chtěla ukoncit svojí práci, neboť již neměli členové sílu vzdorovat těmto schválnostem. Na této poslední schůzi s tím všichni nesouhlasili a tak po čase bylo zvoleno nové predsednictvo - predsedkyně Hicklová Sigrid, zástupce Pohl Jindrich. Tato nová krev v KSONN vydržela všechny schválnosti a vedla organizaci až do r. 1989. Nebylo to lehké, zvlášt, když jsme se s tím problémem potýkali sami, přesto že naši predstavitelé o tom dobře věděli nic naši komunističtí vedoucí z Prahy nezmohli. Až do konce sme dostávali všechny pokyny a příkazy z Prahy od našich představitelů a i my jsme museli vše o naší práci hlásit do Prahy na náš ústrední výbor. Vždycky jsem se divila, proč nemáme pokyny, co se týce spolupráce s dětmi, až po revoluci jsme se dozvěděli, že tato organizace byla předurčena k dožití, proto taky nebyl žádný program pro ně plánovaný. Toto vše nakonec vedlo k tomu, že jsme po revoluci 1990 byli mezi prvními, kteří jsme odešli z KSONN, neboť jsme v ní nevyděli pro nás žádnou budoucnost a založili jsme organizaci Svaz Němců-Chebsko ... Bund Deutschen-Egerland (Predsedkyně Hicklová Sigrid, 1. zástupkyně Lihartová Inge, 2. zástupce Schreiber Paul). Založili jsme si dětský pěvecký sbor, podporovaný pěvecky dospělými členkami, taneční dětský sbor a teď máme už jen paličkovací kroužek neboť děti již odrostly. Toto vše se nám povedlo za spolupráce organizací v Německu. V nynejší dobe organizujeme už jen jarní a vánocní besídky, jinak se zúcastňujeme všech akcí, které pořádá naše organizace Chebsko. Naši členové tak jezdí na desetidenní zájezdy v tuzemsku i do zahraničí, též naše deti jezdí na desetidenní zájezdy v tuzemsku i do zahraničí. Nikdo nám nepřikazuje, kdy, co a jak máme dělat. Vše záleží jen a jen na nás a tím se nám lépe pracuje.

PALIČKOVACÍ KROUŽEK
( Kurzy paličkování sponzorovalo EURO EGRENSIS-PLAUEN GRENZ UBERSCHREITESTES KLOPPELPROJEKT BOHMISCH-SACHSISCHES ERZGEBIRGE)

Paličkování začalo v Krušných horách v 16. století. Traduje se, že místnímu obyvatelstvu Abertam přijela a osobne pomohla patricijka z německého Annabergu zámožná paní Barbora Uttmann tím, že naučila ženy tomuto krásnému řemeslu. Přesto, že muži dobývali v šachtách stříbro a cín, nevydělávali dost, aby uživili svoje početné rodiny a tak ženy přivydělávaly paličkováním. V 17. století upadá dolování stríbra a cínu. Jednak to způsobila třicetiletá válka a jednak citelný nedostatek techto nerostů. V této době byly již skoro všude paličkovací školy založené dobrodějkou Barbarou Uttmann a i někteří muži se učili paličkovat. Obyvatelé z české i německé strany Krušných hor tuto paní velice uctívali a milovali, neboť jim tímto krásným rěmeslem pomohla vždycky prečkat bídu. I v Abertamech byla paličkovací škola a toto řemeslo květlo vedle sítí rukavic i řezbářství. V každém domě nebo v každé rodině se mnoho desetiletí paličkovalo a to až do konce druhé světové války, kdy bylo puvodní obyvatelstvo vyhnáno ze svých domovů a tím násilně přerušena tradice paličkování. Po revoluci 1989 se mě naskytla príležitost naučit se v německém Johangeorgen-stattu paličkovat. K tomuto úcelu jsem zorganizovala několik žen a přes program Phare jsme se tam učily paličkovat. Jezdili jsme rok do Německa a nyní bych chtěla prědávat své zkušenosti dalším zájemcům(kyním). Hlaste se. Učím zatím 4 ženy a ve škole mám palickovací kroužek se zatím 3 děvčaty.
Volat můžete na tel. číslo 353892453

Ukázka prací : (klikněte pro zvětšení)